Městská část Brno | Bohunice

Statutární město Brno

Vyhledávání

Historie Bohunic


Když jsem přemýšlel, od kterého roku bych vlastně měl začít zpracovávat naši bohunickou historii, dostával jsem se stále dál a dál proti času. Nemohl jsem přehlédnout jistý milník, kterým je první písemná zmínka o Bohunicích z roku 1237. Tedy datum, které se přímo nabízelo jako „začátek Bohunic“. Pak mi ale připadlo škoda, neumožnit vám, čtenářům nahlédnout aspoň trochu do života lidí dávno před tímto rokem. Oblast archeologických památek a vykopávek na území Bohunic je totiž mimořádně bohatá a velmi zajímavá.

01a, obrázek se otevře v novém okněMálokdo z nás se při procházce Bohunicemi zamyslí nad našimi předky a místy, kterými právě prochází. Kdo zde žil před námi, jaký měl asi život či osud. Jak bylo zmíněno, Bohunice jsou oblast bohatá na archeologická naleziště. Máme dvě archeologické zajímavosti. Jednou je nález nejstaršího kamenného nástroje na Moravě (některé prameny uvádí i celé České republiky) a druhou je skutečnost, že v archeologii existuje pojem bohunicien. A tak začneme právě zde.

Nejstarší archeologický nález 800 000 př.n.l.

02, obrázek se otevře v novém okněZ cihelny na Červeném kopci pochází dosud nejstarší nalezený, lidskou rukou opracovaný, kamenný nástroj. Jedná se tak o jeden z nejstarších dokladů o přítomnosti prvních lidí nejen v Brně, ale i v celé České republice. Téměř 800 000 let starý větší valoun, osekaný z více stran (tzv. polyédr) byl nalezen v desátém komplexu fosilních půd 14. března 1972. Osobně jsem měl možnost si kámen o velikosti 11 x 9 x 7 cm, v Moravském zemském muzeu, prohlédnout a vyfotografovat. Ovšem obdobných nálezů z Červeného kopce je více. V roce 1991 tam objevil J. Svoboda sekáč, který by měl být ještě starší, než zmiňovaný polyedr. Jeho stáří je odhadováno na 800 000 až 1 200 000 let. 

Obyvatelé kultury bohunicien

Málokterá obec se může pochlubit tím, že by po ní byla pojmenována kultura obyvatel žijících na jejím území někdy v dávné minulosti. Bohunicím se této cti dostalo. Tato kultura se nazývá bohunicien a je datována do doby kamenné, konkrétně do mladého paleolitu. Roku 1969 započaly na západním okraji cihelny na Červeném kopci zemní práce vyvolané výstavbou komunikace a bohunické panelárny, které trvaly přibližně pět let. Během této doby získali archeologové značně velkou kolekci kamenných artefaktů datovaných v rozmezí 43 000–40 000 let před naším letopočtem. 03, obrázek se otevře v novém okněV technologii zpracování se objevil do té doby ve střední Evropě nečekaný prvek: čepelová technika – leptolitická. Postupem doby zde bylo nalezeno mnoho dalších, typově shodných artefaktů. Roku 1979 je M. Oliva pokřtil na bohunicien, protože mu neušlo, že se jedná o zcela ojedinělou kulturu, jež je moravskou variantou přechodu od středního paleolitu k mladému. K této kultuře byly později přiřazeny nálezy z Líšně, ze Stránské skály, Bobravy, Náměště nad Oslavou, oblasti Mohelna a prostějovska, ale i Polska, Ukrajiny a Blízkého východu.

Bezpochyby největší sídliště, a to hned několika kultur žijících na jednom místě po sobě, se postupně odkrývá v oblasti bohunického univerzitního kampusu a přilehlých komerčních objektů. Průzkum této lokality, kde žily po tisíce let generace našich bohunických předchůdců, stále probíhá a všechny nalezené předměty nejsou dosud zpracovány. Osídlení začíná v období neolitu – mladší doby kamenné – tedy někdy v období 6-4 tis. let př.n.l. Lokalita byla poprvé objevena v roce 1971 při stavbě dálničního přivaděče. Její rozloha se odhaduje na nejméně 25 ha. Nejstarší zde nalezenou kulturu se podařilo identifikovat jako kulturou s lineární keramikou, kterou lze datovat do 6. tisíciletí př. n. l. 04, obrázek se otevře v novém okněNejmladší je pak kultura s keramikou pražského typu, kterou odborníci řadí do období 5.-6. stol. n. l. Bylo zde nalezeno mnoho zajímavých artefaktů a staveb. Mezi asi nejzajímavější patří nález funkční studny. Je zcela zřejmé, že zde žily desítky různých generací po dobu několika tisíc let.

Z eneolitu, neboli pozdní doby kamenné, je pak nejvíce nálezů z oblasti Červeného kopce, ulice Kamenice a pak také při stavbě bytových domů Nové Nivky. Obdobně bohaté jsou i nálezy z doby bronzové a to zejména z tělesa dálnice z května 1973, a z oblasti kolem školy ZŠ Arménská. 05, obrázek se otevře v novém okněNěkolik keltských hrobů bylo nalezeno v roce 1947 a 1948 přímo na ulici Žlíbek a další místa osídlení z doby železné pak v areálu bývalé Zahradnické školy, také při výstavbě sídliště a již v roce 1927 při hloubení studny rolníka Švestky. Jako poslední zmíním v roce 1946 na Červeném kopci nalezené dva římské denáry císařovny Faustiny z doby římské.

První písemná zmínka o Bohunicích

Nyní přeskočíme nějakých 600 -700 let a zastavíme se u data 24. září 1237. První písemná zmínka o Bohunicích se vztahuje právě k tomuto dni. Bohunice jsou totiž poprvé zmiňovány v papežské bule samotného papeže Řehoře IX. Bula je psaná latinsky na pergamenu o rozměrech 285 x 235 mm a je opatřena olověnou pečetí na stužce z červeného a žlutého hedvábí. Je uložena v Moravském zemském archivu. V textu se uvádí kromě pozdravu a udělení apoštolského požehnání skutečnost, že se zábrdovickému premonstrátskému klášteru přiznávají jeho majetky, mezi kterými jsou jmenovány i Bohunice.

06, obrázek se otevře v novém okněČást latinského textu: „… Specialiter autem Clobuk, Prestauilk, Diuaci, Bounici, Couthouici, Podole, Zabirdouici, Ohoze, Kirtina, Kohi, Vthesenice, Bissou, Siretity, Mezylezici, Bohumilici, Vcamane, Vgezera, Coualouice, Drahonice et Leuice villas, sicut eas iuste ac pacifice possidentis…“

Ono tučně vyznačené Bounici je tehdejší výraz pro Bohunice.

Tento dokument, který není významný jen pro Bohunice, ale i pro mnoho dalších obcí v okolí Brna, které jsou v něm zmíněny, zahájil historickou etapu Bohunic, která už je zdokumentována písemnou formou. Je tedy jakýmsi přechodem mezi dobou, která je doložena a dokladována jen pomocí archeologických vykopávek, a obdobím, které je už doloženo v psané podobě. A tak vás nyní zvu na cestu historií naší obce, tak jak je zachycena v písemných dokumentech.

13. a 14. století

O původu vzniku vesnice Bohunice se nedochovalo v listinných pramenech vůbec nic. Jen Vlastivěda moravská v roce 1897 uvádí: „Bohonice je vesnice 2 km jihozápadně u Brna, blíže dráhy, katastrální a politická obec, nazvaná podle zakladatele Bohuně (Bohuslava), 3,7 km2 rozlohy s pětihrannou návsí, na jižní straně částečně zastavěnou. Později utvořily se ulice jižně a severovýchodně od návsi.“ Že by Bohunice založil Bohuň, se mi nepodařilo prokázat, a tak to berme spíše jako pověst. Vždyť i vedle názvu Bohonice se v průběhu staletí vyskytují různá pojmenování jako třeba Ponici, villam Pohnycz, in villa Bohonicz, Bohaunicz (z pečeti), Bohoňov, Bohonitz, Bohunitz, Pohonitz, Bohounice, Bohonitz, Bohonice apod.

Vycházíme-li z listiny o první písemné zmínce o Bohunicích, popsané v předchozí části, je zřejmé, že Bohunice byly v 13. století majetkem zábrdovického kláštera.

Jednu z dalších raných zpráv o Bohunicích nacházíme v listině z roku 1323, kde Konrád, biskup olomoucký, určuje obyvatelům Bohunic jejich farní kostel. V překladu z latiny se dozvídáme následující:

07, obrázek se otevře v novém okně„ ... A poněvadž lidé ve vesnici Ponici a ještě někteří jiní poblíž řečeného kláštera mající domy do kostela dříve řečeného v Gumeině  pro ohromnou vzdálenost nemohou choditi, vidí se nám za dobré ustanoviti, aby titíž lidé ku kostelu sv. Václava na St. Brně budoucně náleželi...“ Kostel sv. Václava stával na rohu Vídeňské a Vojtovy ulice v místech dnešního hřiště Moravské Slávie.

08, obrázek se otevře v novém okněNěkdy v polovině 14. století se Bohunice stávají majetkem zámožného měšťana Bohuše z Tišnova. Nevlastnil je však dlouho. Podle knihy kanovníka Tenory Statek sv. Petra je koupila roku 1373 kapitula brněnská, která je vlastnila až do zrušení poddanství roku 1848.

15. století

09, obrázek se otevře v novém okněV 15. století byla Evropa zmítána mnoha válečnými událostmi. Za válek husitských a války česko-uherské nastaly těžké časy. Tehdy přes Bohunice přešlo několik válečných tažení, až byly zcela zpustošeny. Kolem roku 1470 byly deset let zcela opuštěny. Po skončení válek se znovu postupně osídlovaly, především obyvateli z Heršpic a blízkého okolí.

Zvláštností jistě bylo i platné privilegium krále Jiřího z Poděbrad ze 17. listopadu 1464 potvrzující pro bohunické občany skutečnost, že vrchnost nemá požadovat větší dávky z vinic. Tento akt Bohunicím zajistil větší svobodu nad vinohrady.

16. století

Král Ferdinand I. poručil, aby mu svatopetrská kapitula půjčila na tureckou válku 3 000 tolarů. Aby kapitula peníze získala, musela 15. března 1558 zastavit za 640 zl. Bohunice a Bedřichovice se všemi platy, důchody a užitky proboštu Mikuláši Chybovi z Kováčova. Král svůj dluh nesplatil a tak se kapitula navrácení Bohunic musela domáhat až u císaře.

Na statcích sv. Petra se hodně pěstovala vinná réva. Existuje zápis z roku 1536, jenž popisuje vlastnictví kapitulních vinohradů v Bohunicích na Lotrberku, který býval německy psán Rotherberg. Je tím myšlen Červený kopec.

Od konce 16. století, za probošta Eliáše Hovorky, který byl v úřadu v letech 1598 – 1604, v obci žili pouze poddaní. Kapitula dostávala od poddaných desátek za to, že převzali do obdělávání grunty, které si pronajali.

17. století

Okolo roku 1619 žily obce kolem Brna ještě pokojným životem. V Bohunicích bylo devatenáct gruntů. Úplnou zkázu však přinesla třicetiletá válka, když Švédové dvakrát dobývali Brno, a to roku 1643 a 1645. V Bohunicích bylo z devatenácti usedlíků jedenáct zabito a jen osm zůstalo naživu.

Bohunice měly obecní úřad, kterému předsedal rychtář, pod ním byl purkmistr a tři přísežní čili obecní výboři. Nad vinohrady bděli tři perkmistři, nad rybníkem porybný neboli fischmeister. Na hranicích dával pozor na sády jeden sádčí a na komíny pak kominář.

Každoročně probíhala na sv. Jiří malá slavnost, kdy sousedé chodili po hranicích a kontrolovali, zdali jsou sády v pořádku. S tím byl spojen i jeden zvyk. U nově usazovaných sádů dostávali vybraní malí chlapci symbolický výprask, aby si dobře pamatovali, kde kameny stojí.

10, obrázek se otevře v novém okněRoku 1673 se v Bohunicích na Lotrberku obdělávalo 38 achtelů vinohradů, avšak převážně přespolními poddanými. V dědinách, kde byly vysázeny, směli poddaní víno také šenkovat. To však bylo v rozporu s odvody pro panstvo, které dostávalo platbu, řekněme jakýsi desátek, z každé vypité bečky piva. Daň cenu piva prodražovala, a tak poddaní pili raději víno než pivo. Vrchnost nebyla spokojena, protože přicházela o příjem. Proto bylo nařízeno, že se nové víno smí pít nejdříve od sv. Mikuláše a později dokonce až od 25. ledna. Přestupek tohoto zákazu byl trestán pokutou 1 – 6 zl., včetně hrozby vězení na Špilberku.

18. století

Roku 1726 se vyjádřil kanovník Knopp, že rybník v Bohunicích je k ničemu, a tak z něj o rok později vzniklo pole.

Roku 1729 vystavěla kapitula nákladem 200 zl. v Bohunicích (ul. Málá č. 2 – dnes prostor pod domem Havelkova 2) vinný sklep na 30 beček vína. Sklep se dochoval až do výstavby sídliště a osobně jsem ho navštívil.

Roku 1743 si Bohuničtí stěžovali na přísnost a brutálnost svého rychtáře Řehoře Rintsche. Například, že nadržuje Němcům a že nařídil dát Sasům, kteří měli svoje ležení v Modřicích a měli odtáhnout, šestnáct koní a proviant. Hrozil, že kdo neposlechne, bude vzat do želez. Vrchnost případ šetřila pět měsíců a nakonec rychtáře sesadila.

V březnu roku 1746 došlo k prvnímu sčítání obyvatel. Tehdy žili v Bohunicích ve 49 domech 202 obyvatelé. 

František Biedrmen si chtěl v Bohunicích postavit hospodu. Požádal proto kapitulu o povolení, které skutečně roku 1749 dostal. A nejen to. Získal i souhlas šenkovat víno. Ročně však musel platit poplatky 20 zl.

Roku 1771 dostaly domy v obci svoje čísla.

Robotní patent, který 7. září 1775 vydala Marie Terezie, podstatně zmenšil robotní povinnost v Bohunicích, a to o 1.053 dní na pouhých 1.989 dní v roce na celou dědinu.

11, obrázek se otevře v novém okněNa říčce Leskavě pracoval mlýn, který byl sice v roce 1727 zrušen, ale v roce 1791 znovu obnoven. Z toho roku se dochoval plánek , kde je mlýn vyznačen. Mlelo se v něm ještě plných sto let až do konce 19. století. Pozemek i s mlýnem byl poté koupen na stavbu zemské nemocnice. Záměr stavby nemocnice se však nerealizoval, a tak na pozemcích vznikl roku 1900 pomologický ústav (zahradnická škola). Dodnes se říká oblasti u mostku přes potok, na konci zahradnické školy U Mlýnku.

S mlýnem je spojena i pověst. „V mlýně bydlel mlynář, který měl krásnou dceru. Současně byla ale i velmi hubatá, drzá, zlá, a tak to nevypadalo, že by se našel nějaký jinoch, který by ji chtěl za ženu. Hrdá dceruška prohlásila, že se tedy vdá třeba za místního vodníka sídlícího na bohunickém rybníku. Netušila ale, že si ji vodník hned vyhledá. Vše se odehrálo v noci. Přišel si pro ni do mlýna a polomrtvou strachem si ji odtáhl k rybníku. Dívka nevěděla hrůzou co dělat, proto se pokřižovala. Toho se vodník ulekl a utekl pryč. Když se sličná, ale pyšná děva vzpamatovala, slíbila si, že se polepší a bude na všechny milá a hodná. Tak se také stalo. Ráno, když se vrátila domů, byla opravdu jako vyměněná. O ženichy v okamžení nebyla nouze a brzy se slavila svatba.“

Velká katastrofa potkala Bohunice roku 1792. To vypukl rozsáhlý požár, při kterém vyhořelo 18 pololáníků, 3 čtvrtláníci, 13 domkařů a hospoda. Po požáru jich zůstalo jen 14 domů.

Podle hospodářského výkazu z roku 1795 žilo v Bohunicích 114 mužů a 141 žen.

19. století

Roku 1804 obdržela vrchnost žádost o povolení stavby obecní kovárny, která stávala na Vyhlídalově ulici. Roku 1819 byly Bohunice přiděleny na školní docházku do školy v Lískovci.

12, obrázek se otevře v novém okněMartin Sobola začal v polovině 19. století v Bohunicích pěstovat chřest – špargl. Údajně se mu dobře dařilo.

Dne 31. října 1857 se konalo sčítání lidu. Žilo zde 418 obyvatel v 65 domech, z toho 20 rolníků, 29 domkařů, 6 továrníků a živnostníků, 13 zemědělských dělníků, 44 továrních dělníků a 7 ostatních starších 14 let.

Bohunická kaple byla vystavěna roku 1871 a od 7. července následujícího roku sloužila svému účelu.

Bohunická škola (dnes CVČ Lány) byla postavena v roce 1884 nákladem 8.000 zlatých.

Roku 1884 byl posvěcen samostatný hřbitov pro Bohunice, který měřil 1.194m2. Stál v místě dnešní polikliniky Běloruská.

Na konci 19. století postavil Cyril Sobola na hraničním území mezi Bohunicemi a Lískovcem při ulici Jihlavské cihelnu. Z počátku dobrá myšlenka brzy narazila na odpor Kohna, majitele nedaleké velké cihelny, který v této aktivitě cítil konkurenci. Kohnovi koupili za vysokou cenu pole v těsné blízkosti Sobolovy cihelny. Tato se pak nemohla rozvíjet, a tak Sobola svoji činnost za pár let ukončil. Cihelna se nacházela přibližně v prostoru dnešní Základní školy Vedlejší.

Počátek 20. století (1900 – 1918)

V roce 1900 tvořilo Bohunice 127 domů a žili zde 1004 obyvatelé. Ale již za 10 let stoupl počet obyvatel o čtyři sta na 711 mužů a 724 žen.

Na počátku 20. století zmizely v Bohunicích poslední doškové střechy. Nahradily je střechy z pálených tašek.

13, obrázek se otevře v novém okněČeský ústav pomologický (zahradnická škola) se začal stavět 4. září 1902. Vlastní školní budova byla postavena podle projektu Dušana Jurkoviče. Originální plány byly ve škole nalezeny v roce 2010.

Sbírka na Národní divadlo v Brně se v Bohunicích pořádala 23. listopadu 1902 a vynesla 70,04 K. Dne 1. dubna 1903 se začala stavět dávno projektovaná silnice z Horních Heršpic do Bohunic. Nová silnice vedla místním úvozem.

Na zasedání obecního výboru 28. června 1903 byli jmenováni P. František Saleský Bařina 1863-1943),  P. Klement Antonín Jenetschek (1857-1908), P. Alois Slovák 1860-1906) a učitel Eduard Vohnout (1858-1925) čestnými občany Bohunic.

V roce 1904 byla vypsána nová hostinská koncese. Žádost podalo 6 uchazečů. Obdržel ji majitel domu Havelkova 11, kde se již mnoho let čepovalo na tzv. osobní právo. Hostinec U kočky na Rolnické ulici č. 4 hostinský Kučera prodal. Nový majitel Bartoněk jej rovněž přestavěl. Dále byl zřízen třetí hostinec u Burkartů na roku Havelkovy a Bohuňovy ulice.

V Bohunicích byl vystavěn obecní chudobinec s nemocnicí. 

V roce 1905 byli čestnými občany Bohunic jmenováni Matěj Jan Cígler (1867-1917), ředitel bývalého pomologického ústavu a Leopold Šindelář, odborný učitel.

Dne 17. března 1912 byl založen Sokol jednota Bohunice.

Ve školním roce 1912/13 chodilo do čtyř tříd 222 žáků. Lehce si spočítáme, že na jednu třídu připadlo tehdy přes 50 dětí.

Dne 28. června zavraždili v Sarejevě nástupce trůnu arciknížete Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť. Všude zavládl smutek a strach.

1. světová válka a Bohunice

Hrozná vražda nástupce trůnu dala podnět k vypovězením války Srbsku. Následně do války vstoupily další světové velmoci i malé státy.

Na den 26. července byla vyhlášena všeobecná mobilizace. „Vzpomínám si, jak povolaní záložníci se shromažďovali v hostinci U Vršků (Havelkova 11), provázeni manželkami, dětmi i dalšími příbuznými. Temné mraky zlých časů se stahovaly nad Evropu i nad celým světem.“ 

Úřední přípis z 19. listopadu 1914 č. 1058 řešil finanční situaci mocnářů. Cituji: „Válka, kterou naše říše vede, vyžaduje ohromně peněz, aby dále mohla být vedena. Z této příčiny vydala rakouská vláda daně prostou 5,5% válečnou půjčku z roku 1914 splatnou 1. dubna 1920. Poněvadž podmínky, za kterých se půjčka nabízí, jsou takové, že její získání jeví se neobyčejně příznivým uložením kapitálu, vybízí se učitelstvo, kterému se prý právě služné zvýšené poukazuje, aby se akce této láskou k vlasti osvědčující zúčastnilo. Na půjčce i žáci mohou podíl bráti.“ Jak vidno už na začátku války šlo Rakousku-Uhersku do tuhého.

Velmi dlouhý přípis z 13. března 1915 č. 908/1 charakterizoval atmosféru tehdejší doby slovy: „Doby této využitkovávají některé osoby, aby odkoupily od vdov a v nouzi se nacházejících žen hospodářství, aby je v čas míru s výhodným výdělkem prodaly. Mnohá žena nedostávající dlouho zpráv od muže stává se malomyslnou a bojíc se budoucnosti prodává svůj statek. Jest tedy na korporacích hospodářských, starostech, farních úřadech a správcích škol, aby na takové ženy působilo se vysvětlováním, že nemusí jejich muž právě mrtev být, že může se vrátit. Pomáhat jim radou a skutkem. Vždyť je nedostatek zemědělských sil, aby nemusela taková katastrofa lidi o majetek připravovat.“

14 Bohuničtí rekruti odvedenci je konci 1  svět  války 1917, obrázek se otevře v novém okněBylo také důrazně nabádáno k šetření potravinami, protože se jich začínalo nedostávat. Ve školní kronice se píše: „Drahota zírá ze všech koutů a s ní nouze. Hladové děti pohlížejí na toho, kdo něco o přestávce jí. Kde jsou ty časy, kdy i ten nejchudší žáček si do školy skývu chleba nesl. Dnes se ani brambor leckde nenají. Polévka je jen voda bez omastku. Jestli jíte, nikoho nezajímá." Jako náhražka zeleniny se používalo listí ředkve a mladého jetele.

Kvůli úspoře svítiva byl od 1. května do 30. září 1916 poprvé na našem území zaveden tzv. letní čas.

V roce 1917 se už nedostávalo ani domácích brambor, a proto se musely dovážet. Byly však přemrzlé a hnily.

Dne 11. listopadu 1918 v 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří. Konec první světové války! Nikoliv však utrpení lidí. To ještě dlouhý čas pokračovalo.

V legiích bojovali: Jan Sobota, Karel Halouzka, František Mazač, Rudolf Mareček (zemřel 13. května 1918 daleko od domova v Nižně-Udinsku), Adolf Němec a Karel Dohnal. V italských legiích bojoval Jan Tošnar. O válečných osudech italského legionáře Jana Tošnara se píše něco málo i v knize Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915 – 1918.

V I. světové válce padlo nebo zemřelo na válečné útrapy 29 bohunických občanů a ze zajetí, především ruského, se vrátilo 31 občanů.

Od vzniku republiky po únorový puč (1918–1947)

Dne 28. října 1918 se prohlásily Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko za samostatný stát a utvořily republiku. Jak už to tak bývá, první kroky všech politických změn a nových režimů vedou k cenzuře. A tak byl vydán příkaz zjistit k 16. březnu 1919 stav knihovního fondu. V Bohunicích se jednalo o tři knihovny, obecní se 722 knihami, sokolská se 197 knihami a knihovna Národní jednoty se 295 knihami. Knihovní fond byl prohlédnut a všechny tendenční knihy sloužící dynastickým zájmům byly odstraněny.

15 Pomník padlým a sokolové v Bohunicích 6 6 1937  na Véhoně, obrázek se otevře v novém okněDne 13. dubna 1919 proběhla v Bohunicích slavnost sázení lip. V parku Svobody (dnes území přibližně pod mostem na ulici Neužilově) vysadila každá školní třída svůj stromek. Dne 25. května 1919 byl odhalen V sadě Svobody pomník občanům Bohunic padlým ve světové válce.

16 O sloučení Bohunic s městem Brněm 1921 – kopie, obrázek se otevře v novém okněUž v polovině prosince 1918 byl vládě podán návrh na vytvoření velkého Brna spojením města s okolními obcemi. Zákonem z 16. dubna 1919 vzniklo velké Brno, ke kterému byly připojeny obce: Juliánov, Židenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Řečkovice, Medlánky, Komín, Jundrov, Žabovřesky, Kamenný Mlýn, Kohoutovice, Horní Heršpice, Lískovec, Bohonice, Komárov, Černovice a Slatina. Jednalo se o 19 obcí. Dodatečně pak Dolní Heršpice, Přízřenice, Ivanovice a jako poslední Tuřany. V té době mělo Brno 210.000 obyvatel. K 130.000 obyvatelům vnitřního města přibylo dalších 80.000 lidí z 23 připojených obcí. V Bohunicích žilo přibližně 1.400 obyvatel.

Bohunická orelská jednota byla založena 21. listopadu 1919.

V roce 1922 se postupně zaváděla elektrická energie do domů, kde o to byl zájem. O rok později svítila i škola. V budově bývalého chudobince na Bohuňově ulici byla v tomto roce zřízena mateřská škola.

V roce 1923 byl založen Sbor dobrovolných hasičů Brno-Bohunice.

Dne 1. prosince 1924 odešel na odpočinek dlouholetý ředitel bohunické školy Eduard Vohnout. Zemřel 15. listopadu 1925.

Na konci května 1925 začaly obecní i školní úřady města Brna používat nově stanoveného jména obce Bohunice místo Bohonice.

V zimě roku 1928/29 napadlo velmi mnoho sněhu a nastaly tuhé mrazy, jaké nikdo nepamatoval. Doprava na železnici vázla a projevil se citelný nedostatek paliva. Pomologický ústav hlásil mrazy -35°C. Tato krutá zima trvala s jistými výkyvy teplot od Vánoc do poloviny března 1929. Ještě 1. březen přinesl mrazy -13°C.

Ve školním bytě byl zaveden plyn, vařili na dvoukolovém vařiči. O prázdninách dala městská rada vydláždit ulici před školou, aby děti netrpěly prachem a blátem.

Dne 18. srpna 1929 byla slavnostně odevzdána svému účelu nová budova hasičky.

Dne 1. června 1930 byla slavnostně otevřena bohunická orlovna a dne 15. června 1930 pak i bohunická sokolovna.

V březnu a dubnu 1932 onemocnělo v Bohunicích několik osob břišním tyfem, mezi nimi i tři děti. Jan Votroubek, žák II. třídy, na tuto nemoc zemřel.

V roce 1933 bylo určeno některým nezaměstnaným vykonávat vybrané práce v obci. Pracovali na Jihlavské silnici u krematoria na snížení její prudkosti. Současně se stavěla nová silnice spojující ulici Jihlavskou s ulicí Vídeňskou. Dostala jméno Krematorní.

Dne 28. října 1934 ve 14 hodin se konalo slavnostní otevření nové obecní školy v Brně-Lískovci. Téhož dne v 16 hodin došlo také k slavnostnímu otevření Sociálních ústavů města Brna v Bohunicích .

V neděli 15. září 1935 v 15 hodin byly na budově školy, pod patronací generála Antonína Hasala, odhaleny pamětní desky, a to Rudolfu Marečkovi, legionáři, který zemřel na Sibiři, a bývalému řídícímu učiteli Eduardu Vohnoutovi. Desky věnovala Československá obec legionářská Lískovec-Bohunice.

17 Benes po podpisu 2 – kopie, obrázek se otevře v novém okněDen 18. červen 1936 byl pro Bohunice dnem slavnostním. Městský chorobinec navštívil prezident Edvard Beneš. Jeho příjezdu byli přítomni všichni žáci, učitelé, vedení obce a občané. Pan prezident přijel v 18 hod. Po slavnostním uvítání a projevu ředitele ústavu MUDr. Sovadiny si prezident prohlédl ústav a zapsal se do pamětních knih.

O prázdninách 29. srpna 1937 byl v Bohunicích na náměstí 1. května odhalen pomník prezidentu Osvoboditeli Tomáši G. Masarykovi.

Následně 30. září 1938 vyhlásil prezident republiky Dr. Edvard Beneš všeobecnou mobilizaci. Muži narukovali ke svým útvarům. Bohunice žily skoro jako za války. Dnem i nocí procházely obcí vojenské transporty. Večer 14. března 1939 vtrhli Němci do republiky. Německé obyvatelstvo stavělo nacistům slavobrány. Brnem pochodovaly oddíly wermachtu, SA a SS s hudbou a prapory. Kdo před praporem okupantů nesmekl, byl nemilosrdně zbit.

V noci 28. října 1939 explodovala na železniční trati u Bohunic záškodnická bomba. K větší škodě však nedošlo. Na hromnice roku 1940 zatklo gestapo po ranní mši svaté přímo před očima farníků místního faráře P. B. Švandu. Byl to velký vlastenec a odpůrce války. V Bohunicích a Lískovci sloužil a působil asi 30 let. Nejprve ho věznili v Kounicových kolejích. Onemocněl a byl léčen v nemocnici U Svaté Anny. Po uzdravení byl odvezen do Německa do Vratislavy. V německých lágrech žil až do konce války.

V noci 26. června 1940 o 23 hodině byl povalen pomník T.G. Masaryka a jeho busta byla ukradena.

Osvobození Bohunic

Autentický text o osvobozování Bohunic je převzat z bohunické kroniky a doplněn textem z Kroniky rodu Sobolů.

Památný rok 1945 zastihl obyvatele Bohunic vyčerpané dlouhotrvající válkou. V té době probíhaly pravidelné nálety na německé pozice. Varovné sirény se ozývaly téměř denně. Lidé zanechávali práce a spěchali do sklepů. Z jara 1945 se Němci začali stěhovat na západ, protože měli smrtelný strach z Rusů. Jaro toho roku bylo ale pěkné. Kolem 15. dubna bylo všude zaseto.

I v Bohunicích se žilo ve sklepech. Největší počet obyvatel se uchýlil do starého, velkého sklepa občana Oberreitera. Byl to bývalý vinný sklep brněnské kapituly,

V neděli 22. dubna byl v Brně vyhlášen výjimečný stav. Němci vydali zákaz vycházení od 21 hodin do 5 hodin ráno. V noci z 23. na 24. dubna pronikly 3 sovětské tanky ze směru od Střelic mezi zákopy na Jihlavské silnici, až dolů k Vídeňské ulici. Na zpáteční cestě je Němci uviděli a začali je odstřelovat. Jeden tank se jim podařilo zasáhnout pancéřovou pěstí. Stalo se to u hostince Vrška  na Jihlavské silnici. Posádce se podařilo uniknout. Druhého dne byli lidmi nalezeni pod mostem v Lískovci a do příchodu Rusů byli ukrýváni.

18 Tanky 1945, obrázek se otevře v novém okněV úterý 24. dubna se boje přiblížily k Moravanům, Nebovidům a Ostopovicím. Němci se ukrývali za železniční tratí pod mezí. Zde měli svoje děla s hlavní otočenou k jihu. Jedno ruské letadlo na ta děla útočilo a zasypávalo je krupobitím střel. Náhle se však prudce naklonilo a jako postřelený pták se řítilo šílenou vývrtkou k zemi. Ihned po pádu vyšlehly několik metrů vysoké plameny. Několik tanků zůstalo i ve vesnici. Jeden byl u zahradnické školy, druhý na Vohnoutově ulici. V blízkosti spodní části Sobolovy ulice byla umístěna tři německá děla, která zběsile pálila ránu za ránou, až se domy třásly v základech.

Střelba z tanků se mísila s hukotem ruských letadel, která v tuto chvíli útočila přímo na Bohunice. Brzy se projevil účinek leteckých útoků. Po každém náletu zůstalo několik proděravěných střech a vznikaly i požáry. Hořelo v domě u Dlapků a Hlaváčků na Rolnické ulici, zničen byl dům Jana Votroubka na Brněnské ulici, Anny Jarošové na Spodní ulici a Jana Slámy na Pískové cestě. Byly i oběti na životech. Střepinou z bomby byla zabita Marie Nováková V sadě Svobody. Zabit byl i dělník Ludvík Trenz, který byl při návratu z hašení domu u Dlapků překvapen novým náletem. Ukrýval se u dveří jednoho domu, před který dopadla protipěchotní bomba. Dále přišli o život čtrnáctiletý Soukup z Bohuňovy ulice, Josef Pergler, Motyčka, Strachoň a Marie Badalová, žákyně obecné školy.

Večer 24. dubna po odjezdu štábu wehrmachtu utichl i rachot tanků a děl.

Poslední noc v nesvobodě byla vcelku klidná. Slyšeli jsme jen hukot motorů aut a tanků, jak poslední zbytky německých vojsk opouštěly Bohunice.

Středa ráno památného dne 25. dubna nás překvapila svým klidem. Již během dopoledne jsme pozorovali na moravanských kopcích malé přestřelky. Poznali jsme, že se blíží sovětská armáda a čistí území od Němců.

Bohunice byly osvobozeny v 6 hodin večer na svátek sv. Marka ve středu 25. dubna 1945.

Při osvobozování Bohunic padlo sedm rudoarmějců, kteří jsou pohřbeni v Novém Lískovci. Podařilo se mi zjistit jména jen čtyř z nich. Jsou to:

Petr Michajlovič Finagenov, vojín (1925 – 26.4.1945)

Michajl Antonovič Golovko, vojín (1920 – 26.4.1945)

Alexej Kirilev (25.4.1945)

Ilja Alexejevič Mitin, podporučík (1922 – 25.4.1945)

Útrapy II. světové války, případně koncentračních lágrů, nepřežili tito občané Bohunic: divizní generál ing. Bohuslav Dimitrij Všetička, JUDr. Čestmír Sobola, Josef Morávek, Ladislav Havelka, Oldřich Jaroš, Stanislav Švec, Jaroslav Neužil a František Švestka.

Organizace života v obci po skončení války

Hned druhý den po osvobození Bohunic, když se ještě leckde v Brně bojovalo, přišel příkaz, aby všichni muži od 18 do 50 let nastoupili do práce na opravu mostů v Heršpicích a v Brně. Na Starém Brně totiž vyhodili fašisté oba kamenné mosty do povětří.

I v Bohunicích však bylo hodně práce. Čtyři domy byly úplně zničené, v šesti domech vznikl požár, a shořely především střechy, 30 – 40 domů bylo částečně poškozeno bombami, mnoho střech bylo proděravěno střelami a třetina všech domů v obci měla vytlučená okna. Odklízeli se padlí koně, neboť hrozilo rozšíření nakažlivých nemocí. 19 ul  Žlíbek, obrázek se otevře v novém okněTyto práce vykonávala četa starších mužů. Maso zdravých zvířat bylo rozděleno mezi obyvatelstvo.

Informace pro občany se předávaly na shromážděních, která svolával tradičním vybubnováváním obecní zřízenec František Soukup.

V soukromé kronice "Paměti rodu Sobolova z Brna-Bohunic" jsou popisovány první dny po osvobození následujícími slovy:

„Ráno se však po vsi a po celém okolí roznesla smutná zpráva. Po přílišné radosti a touze po osvoboditelích nastalo rozčarování, které nikdo nečekal. Po přejití frontové armády přišla armáda ruských kozáků. V této armádě, které velel maršál Malinovský, nacházelo se dle výpovědi ruských důstojníků 30% vězňů ze Sibiře.

Oné noci všichni mužové Bohunic zavlečeni byli do místní orlovny a po domech nastalo všeobecné rabování. Němci započali, Rusové pokračovali. S pistolí v ruce přicházeli do domů a brali vše. U rolníka vyprázdnili stáje, brali drůbež, seno, slámu, obilí. Kudy projížděly tanky, děla, auta, byla úroda zničená, velké škody byly napáchány na ovocných stromech. Krmení, které neodvezli na fůrách, spásala velká stáda koní a krav. Na stížnosti našich lidí klidně odpovídali: ‚To ničevo, to fronta, to vojna‘. Lze pochopit, že každá armáda potřebuje mnoho, dlužno ovšem litovati, že bylo při všem tolik surovosti.

Málokterý dům byl ušetřen. Odporovat nikdo nesměl, brali peníze, skvosty, látky a hlavně kapesní hodinky ‚časy‘, dále jízdní kola, potraviny a jiné cenné věci. Mnohá rodina byla zcela vykradena, že se neměla do čeho obléci. To nejhnusnější, čeho se dopouštěli, bylo i znásilňování žen.  “

Bylo třeba, aby někdo řídil veřejný život v obci. V neděli 29. dubna 1945 se sešli někteří občané, aby vytvořili prozatímní národní výbor. Ještě ten den proběhlo první zasedání národního výboru (NV). Řešilo se i zásobování, bezpečnost a kontrola uvolněných bytů.

Mnoho starostí měl NV s vojenskou pekárnou, kterou si sovětská armáda zřídila v domech po požární policii na Jihlavské ulici. Sloužila k zásobování vojska bojujícího severně od Brna. Bylo třeba stále dodávat pracovníky. Pekárna odtud zásobovala vojsko 5 týdnů.

Velké potíže nastaly i s ubytováním ruských vojáků. Denně nocovalo v Bohunicích 300 – 400 vojáků. Byli rozmísťováni přímo v rodinách, což způsobovalo mnoho obtíží.

Ve středu 9. května probudila Bohunice záhy z rána, ještě za tmy, divoká střelba. Sovětští vojáci oslavovali konec války.

20 Čeněk Růžička, obrázek se otevře v novém okněBěhem května se začali domů vracet i vězni z koncentračních táborů. Byli to: Štěpán Holčák, Alois Horký, Jiří Loždinka, Ludvík Ondrák, Jan Pazourek, Josef Pešek, Čeněk Růžička, František Špaček, Bohumil Vašinka, Bohumil Weislampl.

Velká a zodpovědná práce nastala při zjišťování a konfiskaci německého majetku. Předměty se shromažďovaly v místní škole. Němcům byly ponechány jen nejnutnější životní potřeby, část peněz na hotovosti a šatstvo. Místní národní výbor také přikročil k rozdělení pozemků po Němcích. Dne 5. května 1945 byli muži německé národnosti shromážděni ve škole. Ženy pak v domě u Wernerů na Heršpické ulici, později v hostinci u Coupků na Brněnské ulici. Němci se museli denně hlásit na NV, který jim přiděloval práci. Stravovali se ve škole. 30. května byli všichni odsunuti do Rakouska.

Dne 19. července proběhla v sokolovně veřejná schůze, kde se jednalo o lidech, kteří kolaborovali s Němci. Schůze se zúčastnilo 171 lidí. Případy z Bohunic však nebyly nijak závažné a jednalo se jen o jednotlivosti.

Na své schůzi 7. prosince 1945 jednal NV o novém pojmenování některých ulic. Náměstí 1. května bylo přejmenováno na Morávkovo náměstí, Písková cesta na Sobolovu ulici, Brněnská na Havelkovu, Troubská na Hraničky, Heršpická na Lány, Polní na Vohnoutovu a V sadě Svobody na ulici Neužilovu.

Rok 1946 a 1947

První výročí osvobození se slavilo lampionovým průvodem.

Bohunické velmi trápilo poničení sochy T. G. Masaryka nacistickými okupanty, a proto k 28. květnu 1947 vznikla skupina pro znovuvybudování pomníku. 21 Odhalení pomníku TGM II 7 9 1947 1a, obrázek se otevře v novém okněV létě byl pomník obnoven a 7. října slavnostně odhalen. Slavnosti se zúčastnili představitelé politických stran, veřejného a spolkového života, I. a II. odboje a další. Tak mohutný průvod Bohunice ještě nezažily.

Rok 1947 byl rokem sucha. Již na podzim 1946 velmi málo pršelo a v zimě napadlo málo sněhu. To vedlo k rozšíření rostlinných škůdců. Do boje proti nim se zapojily i školní děti, které chodily na pravidelné brigády. Podařilo se zachránit aspoň část úrody.

Za komunistického režimu (1948–1990)

Rok 1948 byl rokem, kdy se moci chopila komunistická strana.  Hitlerovský fašismus již za tři roky po jeho porážce vystřídala diktatura nová, diktatura komunistů.

Kronika, ze které k přiblížení tohoto období čerpám, je novou skutečností hodně ovlivněna.

Rok 1948 a 1949

V kronice Bohunic se píše, že rok 1948 vstoupil do dějin tím, že vyvrcholila snaha kapitalistických živlů v republice zvrátit výsledky revoluce a vyrvat vládu z rukou lidu. Rázným jednáním Komunistické strany Československa a předsedy vlády Klementa Gottwalda došlo 25. února k přijetí demise odstupujících ministrů prezidentem Edvardem Benešem a potvrzení vlády Klementa Gottwalda, vlády obrozené národní jednoty.

22 AMB, fond U 5   Sbírka fotografií, sig  XVIIa 289, obrázek se otevře v novém okněNa výzvu vlády se tvořily v celé zemi akční výbory Národní fronty, jejichž úkolem bylo zbavit politické strany a masové organizace reakčních živlů.

Také v Bohunicích vznikl tento výbor, který prověřil všechny složky veřejného života a dal tak základ k nové a jistější cestě socialismu.

Jako dar probíhajícímu IX. sjezdu KSČ a na jeho počest vybudovala v roce 1949 místní organizace KSČ chodník podél Jihlavské silnice.

V této době došlo i k násilnému ukončení činnosti Sokola, Orla a Slavoje Bohunice. Veškerý majetek i sportovní činnost byla sloučena pod nově založenou organizaci TJ Tatran Bohunice.

Rok 1950 - 1951

V Bohunicích a v Lískovci byl proveden výkup hospodářských strojů od soukromých rolníků, aby se tak vybavilo nově zakládané JZD.  Jednalo se o čtyři mlátičky. 23. srpna 1950 bylo založeno JZD ve Starém Lískovci, s působností i pro Bohunice. Předsedou se stal rolník Albín Doležal ze St. Lískovce.

V létě 1950 začal v Bohunicích fungovat místní rozhlas. Dlouholetý obecní zřízenec a bubeník František Soukup se rozloučil se svým bubnem, promluvil do rozhlasu a naposledy zabubnoval.

Na základě četných urgencí byla upravena asfaltová vozovka na ulici Lány, Bohuňové a Rolnické. Na ulici Lány bylo rovněž zavedeno veřejné osvětlení. V Bohunicích se často organizovaly sběrové dny kovů, protože tato surovina byla velmi nedostatková.

Dne 15. ledna 1951 vznikl pionýrský oddíl s 20 členy. Vedoucí se stala Olga Koberitzová.

Rok 1952 - 1955

Na začátku roku 1952 se projevil velký nedostatek elektrické energie. Výstavba nových elektráren výrazně zaostávala za rozvojem průmyslu. Z těchto důvodů byla po mnoho dalších let omezována spotřeba elektřiny pro domácnosti. Osvětlení v bytech se často vypínalo. Již skoro zapomenuté petrolejové lampy se znovu staly důležitou součástí každé domácnosti. Tato situace působila značné potíže a vznikala oprávněná nespokojenost.

23 pomník, obrázek se otevře v novém okněSocha sv. Jana Nepomuckého byla přemístěna z ulice Jihlavské, kde začínala překážet těžbě cihlářské spraše, na ulici Lány.

V roce 1954  byl uzavřen bohunický hřbitov. Od tohoto roku se pohřbívalo v bohunické sekci Ústředního hřbitova. Hřbitov dnes již připomínají jen schody lemované dvěma vzrostlými jasany vedoucí k lékárně v poliklinice Běloruská.

Rok 1956 - 1959

V roce 1956 byl dán do provozu Ústav nápravného zařízení (věznice) na Jihlavské ulici. K budově přiléhají dva bloky obytných domů s byty zaměstnanců káznice.

Po dvouměsíčním jarním suchu se nad Bohunicemi 21. června 1957 přehnala hrozná bouře s krupobitím. Staří občané říkali, že 80 let takové nebylo.

24 TOŠNAR Sokolovna, obrázek se otevře v novém okněV těchto letech probíhalo v Bohunicích celkem devět „dobrovolně“ povinných stavebních akcí, pro které se zažil název Akce Z, myšleno zdarma, tedy bez nároku na mzdu. Mezi takové patřila i přístavba sokolovny na Sobolové ulici č. 19.

ObNV obdržel 14. března 1958 putovní vlajku za zvláštní zásluhy o socializaci vesnice, kterou převzal Jan Sláma. Rozpočet ObNV VIII. vypadal takto: příjmy 111 600 Kčs, výdaje 195 100 Kčs. Rozdíl uhradil městský NV v Brně.

TJ Tatran Bohunice začal v rámci Akce Z se stavbou sportovního stadionu. Jen za první čtvrtletí roku 1958 odpracovali členové Tatranu 3 844 brigádnických hodin.

V Bohunicích působili dva soukromí živnostníci, a to paní Barbora Bárková, kadeřnice na Havelkově ulici, a pan Josef Daniel, obuvník na Rolnické ulici (činnost ukončil k 31. prosinci 1959). Likvidačnímu tlaku vyvíjenému na všechny živnostníky stále ještě odolávala Barbora Bárková.

Rok 1960 - 1962

Velkým fenoménem této doby bylo neustálá účast na nějaké pracovní aktivitě a upisování se k provedení „dobrovolně“ povinných brigádnických hodin. Obdobně se tak stalo i v roce 1961, kdy prováděl výbor žen při MNV Bohunice náborovou akci u příležitosti 40. výročí založení KSČ. Od občanů získaly příslib odpracování 2 102 brigádnických hodin a závazek na odevzdání 3 000 vajec.

25 1960 Březen brigáda v obci, obrázek se otevře v novém okněV prvním pololetí roku 1961 uzavřelo 17 párů manželství (v druhém pololetí pak dalších 20) a bylo přivítáno 25 nových bohunických občánků.

Podle sčítání obyvatel žilo v roce 1961 v Bohunicích 2 023 obyvatel, z toho 1 066 žen.

V Bohunicích byli v roce 1962 zrušeni poslední dva soukromí zemědělci, paní Růžena Sobotová, Morávkovo nám. 15, a Růžena Ventrubová, Jihlavská ulice. Bylo to proto, že neplnili odvody povinných naturálních dávek. Pozemky byly zabaveny a začleněny do JZD St. Lískovec. Tím dosáhla socializace zemědělství v tomto obvodu 100%.

V tomto roce vyrostla budova požární zbrojnice o horní patro. Na chodnících na ulici Sobolova se objevila nová dlažba. Byla dokončena i výstavba klubovny TJ Tatran Bohunice.

Rok 1963 - 1970

Odpovědné orgány tehdejší doby konstatovaly, že stále ubývá zemědělská a orná půda. Prověrková komise měla za úkol získat přehled o neobdělávané půdě a zajistit její obdělávání. Tak se na pozemcích vedle ulice Jihlavské pod Červeným kopcem zlikvidovalo fotbalové hřiště, protože na ulici Neužilova už sloužilo sportovcům nové. Dále hned nad bohunickou cihelnou byly vykáceny třešňové stromy a vyčištěné pozemky se staly součástí velkých lánů. V rámci scelování polí byla zabavována i půda drobným pěstitelům. Náhradou dostali pozemky jinde, často daleko a s nekvalitní půdou.

Na Neužilově ulici si postavili občané 16 garáží.

V oblasti zásobování se během žní projevily velké nedostatky v dodávkách piva.

Rok 1968 a zejména srpnová okupace naší republiky spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy nejsou v kronice Bohunic nijak zachyceny. Kronika vypráví jen o množství besed spojených s 50. výročím vzniku Československé republiky, s osvobozením republiky, s 20. výročím Vítězného února (uchopení moci komunisty) a VŘSR, s výročím narození Gorkého, s úmrtím Janáčka, a o pořádání tanečních zábav místními spolky atd. O rok později je již tento akt okupace kronikářem nazván: „...vstupem vojsk Varšavské smlouvy v zájmu ochrany vymožeností našeho socialistického zřízení.“

26 Strom Svobody, obrázek se otevře v novém okněNicméně život šel dál. V  roce 1968 byla opravena střecha školky, venkovní fasáda, komíny a okapy, byla natřena okna a dveře, a vymalována budova.

Dne 24. října 1968 se v Bohunicích sázel strom Svobody a to u ulice Malé (dnes v blízkosti domu Spodní 24 – strom dosud stojí).

V srpnu byla na ulici Bohuňova otevřena nová samoobsluha. 


Rok 1971 - 78

Na úvod roku 1971 kronikář píše: „V tomto roce se dovršila konsolidace našich politických a hospodářských poměrů po krizovém údobí 1968/69. Nezdařilo se úsilí protisocialistických a protisovětských sil o rozklad všech hodnot socialismu v ČSSR a uvedení našeho státu na kapitalistickou cestu. Vyvrcholením konsolidačního procesu bylo provedení voleb do všech zastupitelských sborů. Velkým úkolem bylo vyhledat 35 kandidátů do ObNV VIII pro Bohunice a Lískovec a 2 kandidáty do NV města Brna. Této práce se ujaly vesnické organizace KSČ. Předsedou byl ve volbách zvolen Josef Kozel z Lískovce, místopředsedou pak Ladislav Dvořák z Bohunic, Lískovecká 10. Tajemníkem se stal Jan Sláma z Bohunic, Sobolova 57. Zástupcem Bohunic v NV města Brna se stal Emanuel Sýkora, Lány 36“.

Kino, které fungovalo v orlovně, bylo k 1. lednu 1971 zrušeno.

V Bohunicích se plných 100 let, a to i za hitlerovské okupace, sloužila o Cyrilometodějských hodech v kapličce mše svatá. V roce 1972 přišel komunistický zákaz tuto mši svatou slavit.

27 1973 Kluziste, obrázek se otevře v novém okněNa nově upraveném hřišti házené TJ Tatran Bohunice bylo dáno do provozu zimní kluziště.

Budova bohunické sokolovny i s hřištěm musela ustoupit plánované výstavbě tramvajového tělesa a silnice. Jako náhrada se nad hřištěm TJ Tatran Bohunice začala stavět budova nové sportovní haly.

Rok 1973 byl rokem skutečného zahájení výstavby Sídliště československo-sovětského přátelství. Výstavba sídliště zasáhla velmi citelně do života bohunických občanů. Půda a pole, zahrádky a sady, na kterých hospodařily celé generace, byly postupně násilně vyvlastňovány nebo za směšnou cenu pod nátlakem vykupovány. Bohunice a jejich okolí se od roku 1973 pomalu měnily v obrovské staveniště. Vše, co stálo v cestě výstavby panelových domů a dálnice, muselo pryč. Majitelé nemovitostí, ve kterých bydleli po mnoho staletí jejich předci, byli ze svých domovů vyhnáni a přestěhováni do panelových bytů.

Souběžně s výstavbou sídliště se v prostoru za železniční tratí začala stavět dálnice D1.

Západně od ulice Na Pískové cestě vyrostlo pět nových čtyřpatrových domů, každý se 17 byty. Ve dvou bydleli zaměstnanci věznice. Nová ulice dostala název Šmeralova.

Maloobchodní ceny některých potravin v Bohunicích.

Cukr - 730 Kčs, mouka - 380 Kčs, rýže - 5 Kčs, máslo - 40 Kčs, tvaroh - 560 Kčs, sýr – 23 Kčs, kakao – 70 Kčs, chléb kmínový - 280 Kčs, sádlo – 18 Kčs, salám šunkový – 40 Kčs, vepřová kotletka a bok – 30 Kčs a brambory - 0,80 Kčs. Litr mléka pak stál 180 Kčs a šlehačky 23 Kčs. Ceny jsou uvedeny za 1 kg.

Svému účelu začalo sloužit hřiště na házenou TJ Tatran Bohunice. Protialkoholní sbor v počtu šesti členů prováděl pravidelné kontroly ve věci dodržování zákona o konzumaci alkoholu mladistvými, a to zejména na plesech a zábavách, ale i v hostincích. Několik přestupků bylo zjištěno zejména v restauraci Na Růžku.

K 1. červenci 1975 měly Bohunice 369 rodinných domů, 8 nájemních domů, 61 garáží a 100 chat.

28 Havelkova ul 1977, obrázek se otevře v novém okněVýstavbou sídliště a dálnice docházelo k neustálému zhoršování stavu silnic. Množství výtluků, které se nedařilo rychle opravit, působilo značný hluk, silnice byly plné prachu a po dešti zase bláta. ObNV dojednal s Technickou a zahradní správou města Brna strojní zametání a čištění ulic. Bohužel, tato aktivita nebyla v roce 1975 uvedena v praxi kvůli špatnému stavu vozovek.

Nová prodejna potravin na rohu ulice Lány a Ukrajinské začala sloužit 17. prosince 1975. Do konce toho roku mělo být v Bohunicích předáno do užívání 300 bytů pro cca 1 000 lidí.

V květnu 1975 byl dokončován dálniční most přes cestu do Moravan.

Od 1. července 1976 začala Bohunicemi projíždět nová autobusová linka č. 49, jejíž trasa vedla po Lánech do Komárova a Modřic.

Pro lepší přístup k ZŠ Arménská byla prodloužena ulice Amerlingova. Tím se zmenšilo školní hřiště MŠ Bohuňova, neboť u této zahrady ulice končila. Nově zbudovaný průchod kolem školy umožnil přístup obyvatelům sídliště k prodejně potravin na ul. Bohuňova a k autobusu č. 50.

30 Cestou do MŠ Arménská, obrázek se otevře v novém okněNa ulici Neužilova dokončovali most pro budoucí silnici a tramvajové těleso. Tím se i definitivně změnil pohled na tuto část Bohunic, které se v minulosti říkalo Výhon nebo  Véhon, protože se sem vyháněl dobytek na pastvu. Po první světové válce zde byl odhalen pomník obětem této války a území dostalo nový název V sadě Svobody. Na ulici Neužilova postupně přibývaly i rodinné domky. Právě tři poslední musely být kvůli výstavbě mostu zbořeny. Jednalo se o dům paní Křížové, Pekové a pana Ferdinanda Badala.

Rovněž probíhaly práce na křižovatce ulice Hraničky a Čeňka Růžičky, kde docházelo k úpravě terénu a plánovanému rozšíření ulice Čeňka Růžičky. Celkovému přebudování křižovatky a napojení ulice Dlouhé vadily další čtyři domky. Na ulici Čeňka Růžičky musely být zbořeny tři stodoly. Ke konci roku 1976 byli vystěhováni obyvatelé domků naproti Základní škole na Lánech. Jejich domy musely ustoupit rozšíření silnice.

Významnou událostí bylo otevření úseku dálnice D1 (28. října 1976) od ostopovického mlýna až k Heršpicím.

Konečně začala výstavba nové bohunické nemocnice, jejíž základní kámen byl poklepán už v roce 1969. Za těch sedm let však došlo jen na inženýrské sítě.

 Bývalá sokolovna na ul. Sobolova byla 1. května definitivně uzavřena. Restaurace však sloužila až do 15. září 1976. Tyto kroky byly předzvěstí její likvidace po více než 47 letech od otevření. Počátkem listopadu ji spolu se sousedním domem pana Šuby (Sobolova 17) stavební podnik zbořil.

Začátkem roku 1977 nastala velká změna v úhradě jízdného v autobusech a tramvajích. Jízdné se již neplatilo přímo ve vozech, ale cestující byl povinen si koupit jízdenku v předprodeji a ve vozidle ji následně označit procvaknutím v automatu. Jedna jízdenka stála 1 Kčs. Bohunicemi projížděly tyto autobusové linky: č. 50 do St. Lískovce, č. 47 do Ostopovic, č. 49 po ulici Lány a č. 77 po ulici Jihlavská. Chystaná linka č. 50A obsluhovala sídliště nad St. Lískovcem.

30 Kalinka, obrázek se otevře v novém okněJesle pro 55 dětí na ulici Arménské č. 2 zahájily svůj provoz 11. března 1977. Pak přišly na řadu školky, nejprve první sídlištní školka na ulici Arménské č. 4, další v říjnu 1977 na ulici Běloruské.

V tomto roce byla zahájena i stavba nákupního centra (Kalinky) a nedaleké polikliniky na ulici Běloruské. Při ulici Jihlavské vyrostla jednopatrová budova pro příslušníky Veřejné bezpečnosti.

Na veřejné schůzi 3. a 12 října 1977 byli obyvatelé starých Bohunic seznámeni s plánem dostavby sídliště a přestavby velké části starých Bohunic. Předseda Občanského výboru č. 28 a předseda uliční organizace KSČ podali zprávu o tom, že se již dále nemůže zabírat orná půda. Proto dojde k likvidaci podstatné část původních Bohunic. Na jejich místě vyrostou dvanáctipodlažní domy. Likvidovány měly být rodinné domy: Spodní 2, 6, 8, 10, Morávkovo náměstí 1 – 19, Malá 1, 2, 4, 5, 7, Vyhlídalova 3 – 6, 8, 10, Rybníčkova 1 – 7, Lány 1, Podsedky 1, 2, 4, 6, Neužilova 2, 4, 6, 8, Hraničky 25, 27, 29, 31, 33, 35, 37, Havelkova 1, 2, 3, 5, 7, 9, 11, 13, 15, 17, 19, 21. Nálada byla velmi vzrušená. Není se co divit. Vždyť se jednalo o obrovský zásah do života původních bohunických obyvatel. Šlo o likvidaci celého historického jádra Bohunic, které je v dobových dokumentech zmiňováno již od roku 1237. Dne 28. listopadu 1978 se konala v budově bývalé orlovny veřejná schůze. V hlavní části programu veřejné schůze informoval architekt Paulík přítomné o přestavbě starých Bohunic. 31 Z Archívu MěB sídliště dostavba, obrázek se otevře v novém okněSdělil, že původní plán zůstává v platnosti až na to, že domy na Hraničkách zůstanou zachovány a plánovaná stavba rodinných domků na Podsedkách se zatím odkládá. První část přestavby se dotkne zejména Morávkova náměstí a přilehlých ulic, kde mají stát dvanáctipodlažní domy. S výstavbou se má začít již v roce 1981. S výkupem nemovitostí se začne v roce 1979. Původní obyvatelé se přestěhují do panelových domů.

V roce 1978 bylo dokončeno rozšíření ulice Čeňka Růžičky, která měla navázat na plánovanou páteřní jižní komunikaci Lány, Dvořiště a kolem ZŠ Elišky Přemyslovny ve Starém Lískovci.  Ulice Sobolova byla definitivně rozdělena novou silnicí na dvě části. Z dalších stavebních akcí roku 1978 stojí za zmínku probíhající výstavba zdravotního střediska na místě bývalého hřbitova na Běloruské ulici, nedalekého nákupního centra. 

Od soboty 11. listopadu 1978 došlo ke zdražení alkoholu v průměru o 25% a aut zahraničních značek Lada, Moskvič, polský Fiat a Wartburg. Zpráva se ústně roznesla v Bohunicích už v pátek a tak se místní obchody naplnily kupujícími. V předvánočním čase šel nejrychleji na odbyt rum.

Rok 1978 končil zvláštní a náhlou změnou počasí. Zatímco 31. prosince 1978 na svátek sv. Silvestra bylo až +10°C, na Nový rok klesla teplota na -12°C a v dalších dnech až na -20°C.

Rok 1979 - 1990

Pro období let 1979 až 1990 mi posloužily jako jediný oficiální zdroj informací o dění v Bohunicích kroniky Obvodního národního výboru Brno I. Obvod však zahrnoval kromě historického jádra města Brna s radnicí, Špilberkem, Petrovem a Zelným rynkem i Staré Brno, Pisárky, Štýřice a okrajové městské části Bosonohy, Bohunice, Kohoutovice, Starý a Nový Lískovec. A tak se není čemu divit, že zmínky o Bohunicích jsou v těchto kronikách jen kusé.

32 1979 stavba staré haly, obrázek se otevře v novém okněKoncem 70. let vázla výstavba haly TJ Tatran Bohunice. Stavba měla být dokončena v roce 1977. Zhotovitel, firma Brnosport, měl však dlouhodobý podstav zaměstnanců. Jako nový termín je uváděn rok 1979. Další investiční akcí, kterou se nedařilo dokončit, je MŠ Amerlingova. V roce 1979 se však již prováděly omítky a kladla se dlažba. Stavba, která se s velkým elánem začala v Akci Z, byla dokončována firmou Průmyslové stavby.

Do Bohunic v roce 1980 jezdily autobusy linek 47, 49, 50, 51, 60, 62, 69, 77 a tramvaje 6 a 15.

Kronikářka konstatuje, že podchod pod silnicí k zastávce tramvaje v Bohunicích byl v roce 1981 v ostudném stavu. Po schodech stékala voda, dole se tvořily kaluže s odpadky.

Na ulici Ukrajinské byla otevřena sběrna druhotných surovin.

V roce 1982 bylo v Bohunicích 12 veřejných telefonních automatů.

V tomto roce a v několika následujících letech došlo k enormnímu výskytu komárů. Pravděpodobně to způsobila netěsnící kanalizace. Tato situace se vyřešila chemickým postřikem. V následujících letech docházelo postupně ke zlepšení. Kanalizace byla opravena.

Velkou bohunickou událostí roku 1983 byl druhý ročník Silvestrovského běhu ulicemi sídliště. Mezi účastníky bychom v tomto roce totiž našli trojnásobného olympijského vítěze z Helsinek a vítěze silvestrovského běhu v Sao Paulo, Emila Zátopka. Postupně startoval všechny kategorie, celkem přes 700 běžců. Účastníci dostali pamětní list s podpisem Emila a Dany Zátopkových.

V roce 1986 byla zbořena stará hasička na Morávkově náměstí.

V roce 1987 došlo k otevření nákupního centra Kavkaz na Švermově ulici.

Již pátý ročník Silvestrovského běhu ulicemi sídliště v tomto roce, který začínal hodinu po půlnoci, startoval trenér hokejistů Komety Augustin Bubník. Běhu se zúčastnilo 300 běžců. I předchozí ročníky startovaly významné osobnosti - Emil Zátopek, dále František Šťastný, Jiří Škoda, Miroslav Hrazdíra, Jiří Daler, J. Záleský. Organizátorem této akce byla TJ Tatran Bohunice.

33 1989 5, obrázek se otevře v novém okněVýjimečné vyznamenání Za příkladný čin obdržela v květnu 1988 Petra Gottwaldová, žákyně 6. třídy ZŠ Arménská, a to za záchranu mladšího spolužáka před utonutím.

Hlavním bodem mimořádného zasedání Rady ObNV Brno I. ze dne 13. září 1990 bylo rozdělení obvodu na městské části a stanovení nového počtu zastupitelů jednotlivých městských částí. Bohunice měly a stále mají 21 zastupitelů.

Ve čtvrtek 27. září 1990 odpoledne se uskutečnilo ve velké zasedací síni Národního výboru města Brna XXV. plenární zasedání ObNV Brno I., které bylo poslední před zrušením k 24. listopadu 1990. Na svém zasedání dne 20. listopadu 1990  ještě stihl schválit převod objektu Hraničky 5 zpět organizaci Orel, a to od 24. listopadu 1990.

Rada ObNV Brno I., pod kterou spadaly i Bohunice, ukončila svoji práci 11. prosince 1990. Od tohoto okamžiku se píše nová etapa našich bohunických dějin, etapa opět svobodné země. 

Od prvních svobodných voleb do současnosti (1991–2013)

Tato kapitola je kapitolou současnosti. Na toto období už máme vzpomínky, fotografie, zážitky. Následující řádky knihy jsem zpracoval z několika kronik, které vždy pečlivě psali bohuničtí kronikáři a které jsou uloženy v archivu městské části. Nejčastějšími zmínkami jsou mezinárodní události, události se vztahem k České republice, záznamy z kladení věnců, jakož i řada výstav, besed a dalších akcí v knihovně, v centrech volného času, ve školách a školkách a dalších organizacích. O těchto informacích se vědomě nezmiňuji. Jedná se jen o stručný výtah, podle mého názoru, důležitých nebo zajímavých skutečností.

Rok 1991 - současnost

Po novém rozdělení Brna na 29 městských částí zabírají samostatné Bohunice plochu 302 ha. Mají 23 neobydlených domů a 6 152 trvale obydlených bytů.

První svobodně zvolená samospráva nové etapy dějin Bohunic vzešla z komunálních voleb, které se konaly 24. listopadu 1990. Vítězem voleb se stalo Občanské fórum, na druhém místě byli lidovci a třetí se umístili Moravané. Na prvním zasedání zastupitelstva 5. prosince 1990 byl zvolen starostou Ing. Miroslav Holý. První rozpočet obce byl ve výši 4 056 000 Kčs. Městský úřad začal působit ve dvou místnostech na adrese Dlouhá 3, v prozatímních prostorách.

34 1  číslo bohunického zpravodaje výřez, obrázek se otevře v novém okněZpravodaj městské části Brno-Bohunice Naše Bohunice vyšel poprvé 16. dubna 1991. Tisk prvního čísla s nákladem 2 000 ks zaplatila soukromá firma. Další čísla se prodávala za 1 Kčs. Od říjnového čísla roku 1993 je zpravodaj distribuován zdarma. V roce 1995 se navýšil jeho náklad na 6 000 ks a došlo k důležitému rozhodnutí – dodávat ho bezplatné do všech bytů a schránek.

V září 1991 se přestěhovalo bohunické varhanářství do Ostopovic. Budova na rohu ulic Bohuňova a Havelkova se vrátila původním majitelům.

První vánoční strom se v Bohunicích rozsvítil 2. prosince 1991.

Nově bylo otevřeno 58 malých provozoven. Většina z nich působila v bývalých kočárkárnách.

V Bohunicích se narodilo 202 děti.

V roce 1991 byly přejmenovány některé bohunické ulice.

Před bohunickou radnicí byl 12. března 1992 zasazen živý „vánoční“ strom. V květnu byly po Bohunicích rozmístěny plakátovací sloupy. Na Bohuňově ulici zahájila zkušební provoz nová pekárna BBB (Brno-Bohunice-Bohuňova). V červenci byl otevřen obchod drogerie na Havelkově ulici. Provoz zahájila restaurace Líkusák na ulici Čeňka Růžičky a v objektu radnice druhá pekárna LERAK.

35 1992 3, obrázek se otevře v novém okněPo šestnácti letech se podařilo v roce 1992 obnovit tradici hodů. Před nově opravenou kaplí svatých Cyrila a Metoděje sloužil 5. července starolískovecký farář P. Josef Jahoda slavnostní bohoslužbu. Odpolední průvod procházel bohunickými ulicemi, na kterých stály opentlené břízky signalizující bydliště některé ze stárek. K večeru dorazil na TJ Tatran Bohunice, kde se konala dlouho přes půlnoc hodová zábava. Hody pořádal Orel, jednota Brno-Bohunice.

Od 1. října 1992 zahájila v Bohunicích s šesti strážníky a dvěma strážnicemi pravidelnou činnost městská policie. Svoje sídlo měla na Okrouhlé ulici č. 16.

Od 15. května 1993 slouží nové schody z tramvajové zastávky Běloruská směrem k ulici Uzbecké.

Na ulici Spodní 22 v bytě v posledním poschodí se stala vražda a ještě téhož roku byl nalezen mrtvý muž i v areálu zahradnické školy.

Otáčecí hodiny před radnicí na ulici Dlouhé ukázaly přesný čas poprvé 12. listopadu 1993.

Na začátku roku, přesně 22. února 1994, slavnostně zahájil provoz autosalón Ford Rašino na ul. Jihlavské.

Ulice Vyhlídalova dostala při rekonstrukci nový asfaltový povrch.

V objektu bývalých jeslí Arménská 2 dne 15. listopadu 1994 slavnostně otevřelo středisko sociálních služeb Naděje.

Byl to i rok, kdy zahájila svoji činnost nová tržnice před budovou radnice.

Komunální volby se konaly 18. a 19. listopadu 1994. Nové zastupitelstvo poprvé zasedalo 1. prosince 1994. Starostou Bohunic byl opět zvolen Ing. Miroslav Holý.

V tomto roce se bohuničtí hasiči nastěhovali do nové hasičky na Ukrajinské ulici.

Zastupitelstvo MČ Brno-Bohunice na svém zasedání dne 31. května 1995 rozhodlo o zrušení školní výuky ve staré bohunické škole na ulici Lány. Nově bylo v budově zřízeno Centrum volného času a knihovna. Po nezbytné rekonstrukci byla budova slavnostně otevřena 2. října 1995. První vedoucí CVČ se stala paní Bohuslava Podolská, knihovny paní Radka Müllerová.

36 Domek Tošnar, obrázek se otevře v novém okněRada městské části na svém 5. zasedání v roce 1995 rozhodla o likvidaci polorozbořeného strážního domku u železničního přejezdu.

Nad fotbalovým hřištěm TJ Tatran Bohunice bylo v tomto roce vybudováno tzv. Dobrodružné hřiště s dlouhou nerezovou skluzavkou a lanovou dráhou.

Základní umělecká škola Brno-Vídeňská zahájila od školního roku 1995/1996 výuku v budově bývalé školky na ulici Bohuňova č. 25.

Památník T.G. Masaryka byl přemístěn z prostoru bývalého Morávkova náměstí na dnešní místo do parku za domy ul. Běloruské. Slavnostně byl, již počtvrté ve své historii, odhalen 21. prosince 1995.

Skate park při ulici Osová byl otevřen 22. září 1998 a CVČ Labyrint na Švermově ulici po rozsáhlé rekonstrukci bývalé školky 2. listopadu 1998.

Po obecních volbách v listopadu 1998 se stala starostkou Bohunic paní Ivana Toufarová, místostarostou pak Ing. Jan Sedláček.

Středisko komunálního odpadu na Ukrajinské ulici zahájilo provoz 1. září 1999.

V roce 2000 byla ukončena mezinárodní architektonická soutěž vyhlášená Masarykovou univerzitou na projekční práce v souvislosti s výstavbou Univerzitního kampusu Bohunice. Vítězem se stala brněnská firma A-plus.

Dne 25. června byla uvedena do provozu první část domu s pečovatelskou službou na ul. Arménské. Provozovatelem střediska se stala společnost Naděje. Druhá část komplexu pro seniory byla slavnostně předána do provozu 19. února 2002.

V jednom z domků typu okál ve správě zahradnické školy na ulici Lány vypukl 4. března 2002 v ranních hodinách požár. V plamenech uhořel třiatřicetiletý učitel a jeho tříletý syn, manželka a pětiletá dcerka skončily v nemocnici. V roce 2013 byl okál zbořen.

Ve dnech 1. a 2. listopadu 2002 se konaly nové volby do obecních zastupitelstev. Starostkou se stala opět paní Ivana Toufarová, místostarostou Ing. Jan Sedláček.

Budovu MŠ na ulici Pod Nemocnicí si v roce 2002 pronajala na 15 let soukromá vysoká škola Akademie STING.

37 Přístřešek MHD Krematorium, obrázek se otevře v novém okněPřístřešek MHD na zastávce tramvaje Krematorium zapálil v létě roku 2003 neznámý žhář. Už nikdy nebyl obnoven.

Prodejna Kaufland byla otevřena v zimě roku 2003. Stojí na místě bývalé panelárny.

Antonín Crha byl 7. května 2003 zvolen místostarostou městské části Brno-Bohunice. Nahradil ve funkci svého stranického kolegu Ing. Jana Sedláčka, který odstoupil ze zdravotních důvodů a následně 16. srpna 2003, ve věku 53 let, zemřel.

Na prostranství před bohunickou radnicí v zimě roku 2003 byla otevřena nová tržnice, se stánky a zděnou budovou pro rychlé občerstvení.

Snad každý, kdo procházel Bohunicemi, zejména oblastí kolem ulic Spodní a Rolnické, si musel všimnout polorozbořeného starého, zchátralého statku Morávkovo náměstí č. 15 za bohunickou kapličkou. 38 Statek Boleloucký2, obrázek se otevře v novém okněV roce 2004 tato nevzhledná dominanta Bohunic zmizela. Jednalo se o poslední obytné stavení bývalého bohunického náměstí, starobylého centra Bohunic, které bylo v 80. letech 20. století celé zbořeno.

V roce 2005 se zazelenalo staré travnaté hřiště ve vnitrobloku ulice Moldavské. Nákladem 2 050 000 Kč zde byl položen nový povrch – umělá tráva II. generace.

Při severním okraji Bohunic začal postupně vyrůstat velký univerzitní komplex s názvem Univerzitní kampus. První součást Kampusu – Anatomický ústav lékařské fakulty MU, byl dobudován a slavnostně otevřen za účasti tehdejšího rektora prof. Zlatušky v létě r. 2001. Ateliér A plus se dále významně podílel na projektování dalších pavilonů Kampusu. V říjnu 2005 byly otevřeny laboratoře biomedicínských technologií.

Tábornický oddíl 32. PTO Severka, který v roce 2005 působil v Bohunicích teprve druhý rok, si v sousedství ZŠ Arménská zbudoval klubovnu. V tomto roce, konkrétně 6. listopadu, byla otevřena i naučná stezka, s jejímiž jedenácti stanovišti se můžete setkat na celém území Bohunic. I tuto naučnou stezku připravila a instalovala Severka.

V průběhu roku 2006 vznikl na místě starého polorozbořeného statku za bohunickou kapličkou nový park. Tvoří ho menší parkoviště pro cca 20 aut na konci ulice Rolnické, dále kruhový travnatý prostor s lavičkami a menší oplocené pískoviště, jehož stěny s ornamenty byly natřeny červenou barvou.

Měsíc říjen byl měsícem nových komunálních voleb. Starostou byl zvolen Ing. Robert Kotzian, Ph.D. a místostarostou Antonín Crha.

Na začátku roku 2007 vyšla jako 6. díl knižní edice Proměny století od autora Přemysla Dížky útlá obrazová publikace o Bohunicích.

V dubnu roku 2007 začala výstavba velkého bytového komplexu v lokalitě Nové Nivky.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR předal dne 26. června 2007 zástupcům městské části Brno-Bohunice Robertu Kotzianovi a Antonínu Crhovi osvědčení o udělení vlajky.

Sobota 22. září 2007 byla obzvláště slavnostní. Bohunice totiž oslavily 770 let od první písemné zmínky o obci. Na pečlivé přípravě oslav se podílely všechny místní organizace, školy a školky. Tento den začal už v 1030 hodin fotbalovým zápasem staré gardy TJ Tatran Bohunice a zástupců radnice. Ve 1230 hodin vyšel z radnice slavnostní původ. 39 Foto z žehnání praporu, obrázek se otevře v novém okněStarosta Robert Kotzian a místostarosta Antonín Crha přinesli nově ušité slavnostní symboly obce – znak a vlajku. Mezi čestné hosty patřili hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek, děkan brněnské diecéze P. Václav Slouk a krojovaní hosté z družební obce Kostelany. Nejdříve se průvod zastavil u nově vybudovaného symbolického bohunického vinohradu na ul. Běloruské, který byl přečtením zřizovací listiny otevřen. Při dalším zastavení u bohunické kapličky promluvili pozvaní hosté a vystoupil studentský pěvecký soubor VOX IUVENALIS. Žáci ZUŠ zapěli fanfáry. Antonín Crha následně vysvětlil symboliku vyobrazenou na znaku a praporu. Děkan P. Václav Slouk je pak požehnal. Následovalo představení obnovených bohunických krojů, kterého se ujal starosta orelské jednoty pan Ladislav Konečný. Po skončení se průvod odebral před orlovnu, kde oslavy vyvrcholily tradičními hody. Součástí oslav 770 let od první písemné zmínky o Bohunicích byla i řada doprovodných akcí. Například v Centru volného času na ulici Lány otevřeli výstavu Stará škola. V zasedacím sále bohunické radnice byla otevřena dosud největší výstava z historie Bohunic v její existenci. Ve skleněných vitrínách, byly vystaveny dosud nikdy nezveřejněné originály bohunických pohlednic, fotografií, dokumentů a předmětů, které kdysi patřily našim předkům. K nejzajímavějším exponátům bezpochyby patřila listina z 24. října 1237, kde jsou Bohunice poprvé zmiňovány, a otisk originálu bohunické pečetě. Autorem výstavy byl místostarosta MČ Antonín Crha.

V závěru roku 2007 uspořádali bohuničtí hasiči v prostoru před radnicí 1. ročník Mikulášské nadílky. V 18 hod byl slavnostně rozsvícen živý vánoční strom a odpálen ohňostroj.

40 Nové Nivky, obrázek se otevře v novém okněMožná trochu zvláštní dominanta ulice Čeňka Růžičky, tzv. Líkusák, což byla restaurace zbudovaná ze starých stavebních buněk, zanechaných zde po výstavbě ulic Spodní a Rolnické, byla v březnu 2008 zbořena. Líkusák musel uvolnit místo výstavbě obytnému komplexu Nové Nivky, jehož výstavba začala v polovině dubna 2007.

Nečekaný objev byl učiněn při odstraňování starého pískoviště za domem Rolnická 9. Pod betonovým příklopem se objevila stará, dosud nezasypaná studna. Pár metrů pod povrchem se leskla vodní hladina. 40 studna, obrázek se otevře v novém okněZapomenutá studna, kterou dělníci při stavbě sídliště pouze zakryli, se nacházela na původní bohunické návsi. Studna je asi deset metrů hluboká a pochází z 60. let 19. století. Protože se jednalo o vzácnou bohunickou památku a protože vyzdění studny bylo ve velmi dobrém stavu, rozhodlo vedení městské části o jejím zachování a dostavbě nad okolní terén. 

Městská část Brno-Bohunice získává dlouhodobě velmi vysoké hodnocení v rámci čerpání projektů na obnovu sídliště. Proto do Bohunic zavítala 20. února 2009 francouzská ministryně paní Christine Boutin v doprovodu tehdejšího ministra pro místní rozvoj pana Cyrila Svobody a dalších členů delegace. Paní ministryně se živě a přímo v terénu zajímala o projekty regenerace sídliště, které se v Bohunicích realizovaly.

41, obrázek se otevře v novém okněV pondělí 16. listopadu 2009 byl, v parku na jihovýchodní straně nákupního centra při ulici Dlouhé, odhalen pomník Účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle. Autory pomníku jsou manželé Sabina a Jan Kratochvílovi.

Jednotřídní mateřská školka Chaloupka, byla otevřena 18. března 2010. Městská část školku získala přebudováním prázdné kotelny v sousedství MŠ Běloruská.

Rok 2010 byl posledním rokem působení zahradnické školy v Bohunicích. Škola se z rozhodnutí Jihomoravského kraje odstěhovala do Rajhradu a areál v Bohunicích zůstal od nového školního roku 2010/2011 opuštěn.

Nové komunální volby proběhly 15. a 16. října 2010. Zastupitelstvo MČ Brno-Bohunice zvolilo 15. listopadu 2010 na své ustavující schůzi nové vedení bohunické radnice, a to starostu Ing. Miloše Vrážela a místostarostu Bc. Antonína Crhu.

Před bohunickou radnicí stál a rostl patnáct let živý „vánoční strom“. Bohužel, jak se ukázalo, jeho kořeny nebyly zdravé, a tak byl 20. dubna 2011 pokácen.

Dne 22. června 2011 byl oceněn pan Ladislav Soukup Čestnou medailí za dlouholetou a obětavou činnost ve Sboru dobrovolných hasičů Brno-Bohunice.

V roce 2011 proběhlo sčítání lidu. Z výsledků se dozvídáme, že v Bohunicích žilo 14.683 obyvatel s trvalým pobytem. Bylo zde evidováno 45 ulic a 1132 adres. Stálo zde 605 domů, z toho 390 rodinných, 183 bytových a dalších 32 nebylo určeno k bydlení.

Dne 19. září 2012 byla otevřena dvoutřídní mateřská škola v ZŠ Vedlejší. V tomto roce byl veřejnosti předán do užívání první bohunický oplocený psí výběh na ulici Pod Nemocnicí.

V druhé polovině roku 2012 byla v Bohunicích zahájena stavba nové splaškové a dešťové kanalizace, vodovodu a plynu na ulicích Čeňka Růžičky, Lány, Podsedky, Vyhlídalova, Dvořiště, Zadní, Humenná, Žlíbek, Elišky Přemyslovny, Hraničky a Havelkova.

Dne 26. června 2013 byl oceněn pan František Doušek Čestnou medailí za dlouholetou a obětavou činnost ve vedení Klubu důchodců Brno-Bohunice.

42 Kruháč, obrázek se otevře v novém okněV září roku 2013 byl vybudován na ulici Dlouhá kruhový objezd.

Dne 21. května 2014 byla v bohunické knihovně slavnostně pokřtěna kniha Z historie Bohunic autora Antonína Crhy. Rozsáhlé dílo o 360 stranách doplněné 300 obrázky mapuje poměrně komplexně historii Bohunic.

V komunálních volbách v říjnu 2014 zvítězila drtivě KDU-ČSL. Starostou Bohunic byl zvolen Ing. Antonín Crha, místostarostou pak Milan Hrdlička reprezentující sociální demokracii.

Ve čtvrtek 4. prosince 2014 bylo slavnostně otevřeno a předáno veřejnosti k užívání nové náměstí před bohunickou radnicí.

Městská část je zřizovatelem dvou základních škol na ulici Vedlejší a na ulici Arménská. Dále pěti mateřských škol na ulici Běloruská, Amerlingova, Švermova, Uzbecká a v ZŠ Vedlejší. Na našem území působí střední škola Educanet a dvě vysoké školy Akademie Sting a Masarykova univerzita, dále Základní umělecká škola Františka Jílka. Městská část Brno-Bohunice si ve svém rozpočtu každoročně rezervuje částku přes 1.860 tis. Kč na podporu místních sdružení a zájmových organizací, které vytváří širokou nabídku volnočasových aktivit pro všechny věkové kategorie obyvatel.

Antonín Crha
starosta

Zdroj: Kniha Z historie Bohunic, ISBN 978-80-905558-0-8

17.8.2015 13:39:54 - aktualizováno 12.4.2019 10:08:58 | přečteno 13884x | antonin.crha
 

Úřad městské části města Brna,
Brno-Bohunice

Dlouhá 3, 62500 Brno

Úřední hodiny
pondělí: 8.00 - 17.00
středa:  8.00 - 17.00

Tel.: 547 423 810
Fax: 547 352 946
e-mail: info@bohunice.brno.cz
ID datové schránky: hm2byk9 

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2021
load