Městská část Brno | Bohunice

Toho dne proběhlo slavnostní sázení lip. Akci pořádal místní Sokol. Na určeném místě v parku „Svobody“[1] zasadili žáci z místní školy své stromky. Před rozchodem se vybíralo na pomník zdejším padlým vojínům, který bylo v plánu postavit.
Zpráva o plánovaném vybudování pomníku na památku místním padlým vojínům se totiž Bohunicemi šířila velmi rychle.
Plakáty v místě i v okolí zvaly ke slavnosti konané 25. května 1919. Akci pořádala tělovýchovná jednota Sokol. A protože náklady na zhotovení pomníku byly značné, pořádala se v obci sbírka, a to od domu k domu.
Účastníci slavnosti se scházeli v hostinci u Matějků (na ul. Rolnická). O půl třetí se odebral průvod v čele s hudbou do parku „Svobody“.
Starosta bohunického Sokola Augustin Havránek přivítal domácí i „přespolní“ hosty a promluvil o významu pomníku. Poté byl pomník odhalen. Dorostenky k němu položily věnec a přítomní zazpívali hymnu Nad Tatrou sa blýská.
Následovala řeč náčelníka bohunického Sokola Bohumila Neužila. Promluvil o historii tohoto pomníku.
Po něm vystoupil hlavní řečník, starosta župy II., učitel Josef Havránek. Ten hovořil o dobových proměnách dřívější říše a nynější republiky. Poté přednesla dorostenka Koubková báseň „Tři doby české země“.
Následně poděkoval „procítěnými slovy“ vládní komisař Jan Šmíd, jako předseda správní komise pro Bohunice, všem kdo přispěli k postavení pomníku a odevzdal jej veřejnosti.
Básní „Oj prapory zavějte!“, kterou přednesla dorostenka Olga Šmídová a zpěvem státní hymny Kde domov můj byla slavnost ukončena.

Pomník bude navždy připomínat smutná léta války, ale bude také hlásat radostný a významný převrat a osamostatnění českého národa.

Bohužel, pro třenice mezi organizacemi, se odhalení pomníku nezúčastnili všichni. Někteří ani nedali vyrýt jména svých drahých padlých.
Všechna jména na pomníku tedy vyryta nebyla. Ale do mé paměti i paměti mých vrstevníků, kteří v smutných dobách válečné události prožívali, se jména padlých spoluobčanů vryla nesmazatelně. Proto na jejich věčnou památku zaznamenávám jejich jména[2]:

Bareš Karel,  Sobolova 4
Beneš Matěj,  Hraničky
Brückner Josef, Rolnická
Dobšík Matěj,  Hraničky
Hamerský Josef, Sobolova
Hubáček Jan,  Bohuňova
Jaroš Josef, Spodní
Hájek Jaroslav, Bohuňova
Havránek Aug., Havelkova
Kazda Jan, Bohuňova
Kotas Rudolf,  Rybníčkova
Kozel Jan, Rolnická 2
Kozel Jan, Morávkovo náměstí
Kříž Bohumil,  železniční strážní domek
Mareček Rudolf, Neužilova
Matyáš František, Bohuňova
Morávek Rudolf, Neužilova
Navrátil R., Havelkova
Niederle Josef,  Bohuňova
Oulehla Jakub,  Bohuňova
Šmíd Rudolf , Morávkovo nám. 8 (utopil se v ruských bažinách)
Sobola Cyril,  Sobolova
Soldán Bohumil, Vyhlídalova
Soldán Josef,  Bohuňova
Tošnar Josef,  Bohuňova
Votroubek Ferd., Havelkova[3]

Po druhé světové válce byl pomník doplněn o připomínku obětí z řad bohunických občanů z doby německé okupace.

Když se připravovala výstavba sídliště Československo – sovětského přátelství v Bohunicích, byl pomník v 70. letech 20. století přemístěn z původního místa „V sadě svobody“ (dnes Neužilova ulice) do prostoru Morávkova náměstí. Totalitní režim nechal z pomníku odstranit jména padlých v 1. světové válce a nahradil je textem „Vojákům Rudé armády, padlým v roce 1945 při osvobozování Bohunic od německých okupantů“. Při další etapě výstavby sídliště byl pomník odstraněn i z tohoto místa a uložen v podniku VD Kamena s nadějí, že se tato památka na naše padlé spoluobčany do Bohunic na nějaké důstojné místo vrátí. Rada městské části Brno-Bohunice však v roce 1996 rozhodla o umístění pomníku do depozitáře TMm Brna.[4]

Na základě podnětů občanů, zejména starousedlíků z řad Sokolů, hledalo vedení městské části Brno-Bohunice vhodné místo pro umístění památníku. Ve středu 23. dubna 1997 v16 hod. byl památník odhalen na svém dnešním stanovišti v horní části ulice Havelkova.[5]

Antonín Crha
starosta

Zdroj: Kniha "Z historie Bohunic", ISBN: 978-80-905558-0-8.

 
[1] Dnes cca střední část ulice Neužilova přibližně pod mostem.
[2] Z osobních vzpomínek Aloise Tošnara zaznamenaných v kronice Bohunic.
[3] Viz Tošnar A. 1975. Kronika obce Brno-Bohunice. Rukopis str. 104-106.
[4] Viz Ivo Neužil, Naše Bohunice „Likvidujeme historii starých Bohunic?“, zpravodaj MČ Brno-Bohunice 9/1996, str. 2, výtah z textu.
[5] Viz Vys., Naše Bohunice „Pomník znovu odhalen“, zpravodaj MČ Brno-Bohunice 5/1997, str. 2, výtah z textu.